Plamínek, jiskřička, naděje, iskérka, to všechno je centrum pro dlouhodobě duševně nemocné, které mnozí z vás již znáte. Jako nezisková organizace, sídlící v prostorách MŠ 1.máje 864 v Rožnově pod Radhoštěm, získáváme finanční prostředky na provoz centra různými způsoby - z grantových řízení města, Zlínského kraje, z EU, z nadací, z beneficí, z firem i od jednotlivců .
S žádostí o finanční podporu jsme koncem roku 2005 navštívili firmu Unipar, výrobce a prodejce svíček. Majitel firmy, pan Šupler, nám nabídl podporu formou pravidelného dodávání svíček. Jeho přáním je, aby plamínky, které svíce vydávají, přinesly všem v našem centru větší pohodu, naplnily toto místo i každého z nás živým světlem, aby vonné látky, prosycující vzduch, příznivě působily na naši mysl a navodily příjemnou atmosféru.
Život lidí byl odjakživa spjat s ohněm, s živým ohněm, který byl zdrojem světla, tepla i obživy. Během doby se člověk naučil využívat další vlastnosti ohně. Když hoří oheň, cítíme život. Když hoří svíce, cítíme život. Její plamen není tak velký jako plamen ohně, je pouze jejím odrazem, je však odrazem živého ohně, toho, který má schopnost prosvětlit naši duši, náš život, každou situaci, toho, který přináší mír, pokoj a pohodu do našich srdcí.
Není to tak dlouho, co v každé domácnosti hořel oheň v kamnech. Bylo to místo vzájemného setkávání, vzájemného sdílení, místo pohody a odpočinku. Postupem času byl živý oheň nahrazen elektřinou, kamna byla nahrazena topením či jinými druhy ohřívačů, lidé se přestali scházet u společného stolu v příjemné atmosféře ohně. Žádný moderní prostředek, dávající teplo a světlo, nemůže nahradit to, co dává živé světlo. Doba se změnila, ale potřeba tohoto oživujícího plamene živého světla zůstala v nitru každého člověka.
Jen si vzpomeňte na situaci, když zhasne elektřina. Najednou je všude tma, všechno ztichne, člověk se cítí jaksi bezradně v této nejistotě bez světla. To je chvíle, kdy většina z nás sáhne po svíčce. Když je zapálena, naplní nás znovu pocit bezpečí, tma ,která v nás vyvolávala různé nepříjemné pocity, je tímto světlem zažehnána. Moderní prostředky sice vytlačily živé světlo svíce z našich životů, ale mnohé nám tím také vzaly. My však nemusíme čekat, až nastane havarijní situace. Ale což nejsou naše životy a naše duše už teď v havarijní situaci?
Kvalitně vyrobené parafínové svíce dlouhodobě hoří a díky správné intenzitě a velikosti plamene dokáží vnést toto zdánlivě zapomenuté světlo do našich domovů, na naše pracoviště, všude tam, kde jsme. Pravým a jediným účelem svíce je hořet. Její světlo by mělo být čisté a bílé, její plamen by nám měl přinášet pokoj. Její plamen by měl být opravdovým plamenem, ne skomírajícím plamínkem, který v nás může vyvolávat naopak negativní pocity. I v této přetechnizované době nám svíce stále nabízí své plamínky opravdové pohody.
Doba se změnila, ale podvědomá touha člověka po tomto světle, po tomto živém plameni, po sdílení, zůstala hluboce vryta v každém z nás. Účinky věcí poznáme až tehdy, začneme-li je používat. Svíce dává živou energii duši, takovou, kterou nemůže dát nikdy žádný spotřebič. Dává světlo, teplo takovým způsobem, který nám nikdy nemůže dát žádné umělé osvětlení ani žádné topení.
Svíce, která nehoří, je mrtvá. Svíce, která je pouze na dekoraci, je mrtvá. Nebyl splněn účel, pro který byla vytvořena. Svíce je určena proto, aby hořela. Smyslem a posláním svíce je hořet. Svíce nás může v mnohém poučit. Zda-li účelně a smysluplně využíváme věcí,které kupujeme, zda-li účelně naplňujeme svůj život? Ptáme-li se po smyslu věcí v našem životě, hořící svíce nám může být odpovědí. Hoříme jako ona či stojíme na okrasu někde na poličce? Abychom dokázali najít a využít ztracené světlo svíce, abychom dokázali využít pravou hodnotu svíce, abychom dokázali najít pravý smysl našeho života i všech věcí vám upřímně přeje majitel firmy Unipar a pracovníci centra Iskérka. Kéž tyto plamínky svíce jsou pro každého nadějí, která přichází tam, kde je světlo.
o.s. Zdravý Rožnov – Sociální centrum denních aktivit Iskérka ve spolupráci s firmou Unipar